Popis:
DALŠÍ VARIANTY PROGRAMŮ ČI POBYTŮ PŘÍMO NA MÍRU NA VYŽÁDÁNÍ: exotika@campana.cz
Při pohledu z letadla se zdá, že Jordánsko tvoří hlavně písečné pláně, duny, skály, hory a vádí – vyschlá koryta řek. Země se rozkládá v severovýchodní části arabského poloostrova, její západní cíp omývá Rudé moře. Na západě se náhorní plošina svažuje k Mrtvému moři, na východě přechází v poušť. Území bylo v minulosti součástí Arabské, později Osmanské říše, po 1. světové válce byl vytvořen stát Zajordánsko a později bylo vyhlášeno nezávislé království. Ačkoli je v porovnání se svými sousedy stabilní a prosperující zemí, turisté se mu zatím ve větší míře vyhýbají, což je jistě dobrá zpráva pro ty, kteří nevyhledávají davovou turistiku. Dalším, co mluví ve prospěch země, jsou určitě obyvatelé, kteří jsou velice milí, vstřícní, pohostinní: budou vás zastavovat na ulici, ptát se, odkud jste a co děláte, a přát, ať se vám u nich líbí – všude vás bude doprovázet jejich „as-salám alaykum“. Ovšem největšímu zájmu se těší památky, které jsou pečlivě spravované a dopravně dobře přístupné. Mnohé z nich jsou zapsané v seznamu UNESCO, jako Petra, Jerash, Qusayr Amra. Jordánsko, to jsou biblické příběhy, ztracená města, Petra – starodávné město Nabatejců, Wádí Rum, které učarovalo i Lawrenci z Arábie. Neche se také okouzlit, ponořte se do starodávných časů a žasněte…
VÝLETY lze absolvovat s vypůjčeným autem bez jakýchkoliv problémů a bezpečně:
Madaba – její historie je stará přes 4 000 let, jako Medeba je zmíněna i v Bibli. Je známá především mozaikami, umístěnými většinou v kostelech; nejznámější je „Mozaiková mapa“, znázorňující Svatou zemi a okolí.
Jerash – nebo-li Gerasa, leží v biblických Gileadských horách. Je dokonalou ukázkou římského provinčního města na Blízkém východě, přezdívá se mu Pompeje Východu a může se pochlubit bohatým kulturním dědictvím.
Petra – oranžové, žluté, červené, bílé, šedé a dokonce i duhové skály, z nichž bylo vytesáno monumentální město. Kdo jednou prošel sikem – vstupním kaňonem vedoucím z obyčejného světa do světa pohádkových skalních chrámů, nikdy na tento zážitek nezapomene.
Wádí Rum – jedna z nejzajímavějších pouštních scenérií na světě. Bizarní krajina s rozlehlými pouštními úseky, pohořími a nesčetnými kaňony se rozkládá asi 50 km severně od Aqaby.
Aqaba – jediné přístavní město na břehu Rudého moře je známé četnými památkami. Jordánsko má pouze 13 km pobřeží, které se ale pyšní těmi nejúžasnějšími korálovými útesy, vyhledávanými milovníky potápění a šnorchlování. Na dohled přes aqabskou zátoku je izraelský Eilat.
Pouštní paláce – křižácké hrady se zachovaly severně od Ammánu. Nejlépe dochovaný je Qasr Amra, který je zahrnutý do světového dědictví UNESCO.
Mrtvé moře – Nejnižší místo na světě, které je položené 400 m pod hladinou moře. Mrtvé moře je bohaté na minerály, obsahuje více než 35 druhů různých minerálních látek včetně magnesia, vápníku, bromu a síry a je velice oblíbené pro léčivé účinky – léčí artritidu, revma, ekzémy, bolesti kloubů a další.
NÁŠ TIP: netradičním způsobem poznání jiné tváře země mohou být pěší treky v přírodních parcích se spaním v beduínských kempech.
Švýcarko blízkého východu - bezkonfliktní vztah se sousedy.
Malé území se širokým záběrem pozoruhodností, kde su vybere dle zájmů každý.
Jen 4 hodiny letu z Evropy.
Výborně zachované a dobře chráněné památky.
Přírodní divy - od Mrtvého moře, nejnižšího místa na světě; přes Rudé moře s bohatým podmořským životem; po ispirující plochy Wadi Rum.
Luxusní hotely s nabídkou širokých služeb.
Dobře vybavené kempy.
Tradiční, velmi chutná kuchyně.
Bezpečnost.
Vřelost a pohostinnost místních obyvatel.
elektrické napětí: 230V, 50Hz
měna: 1 Jordánský Dinár = 100 piastrů nebo 1000 filsů = cca 26 CZK / 1,40 USD (výhodnější je mít USD – lepší kurz; nejlepší kurzy na výměnu jsou ve směnárnách – v každém větším městě; není problém měnit v hotelích; s sebou berte raději menší bankovky – nemusí mít valuty nazpět). Povinná směna valut při návštěvě Jordánska neexistuje, zbylé JOD je možno před odjezdem opět směnit na volnou měnu. Kromě jednotkových obchodů je všude vítáno smlouvání, tj. povídání při kávě či čaji, kdy se na závěr uzavře oboustranně výhodný obchod.
podnebí: středomořské klima, díky němuž zde panují po celý rok příznivé podmínky. V letních měsících dosahují teploty vyšších hodnot zejména v pouštních oblastech, ale například v Ammánu činí průměrná teplota v období květen-říjen pouhých 23°C. V zimních měsících (listopad-duben) je průměrná teplota 16-22°C a bývají tu občasné srážky.
Informace, bezpečnost, stravování: cestovat do Jordánska za účelem turistiky lze bez zvláštních omezení. Přes napětí v regionu je bezpečnostní situace v Jordánsku velmi dobrá, kriminalita je velmi nízká a cestovatelům nehrozí žádné zvýšené riziko. Pouze při pohybu v odlehlých místech (mimo hlavní turistické oblasti) doporučujeme zvýšenou opatrnost. Ženám se nedoporučuje výstřední oblečení, zejména pak ve venkovských oblastech. Ve městech se lze bezpečně pohybovat i v nočních hodinách. Kapesní krádeže se mohou výjimečně vyskytnout zejména v přeplněných tržištích. Krádeže aut a zařízení z nich prakticky neexistují. Nedoporučuje se volné táboření v přírodě mimo vyznačená místa. Je zakázáno fotografovat poblíž vojenských objektů (např. i mosty). Častá jsou vojenská kontrolní stanoviště na silnicích, kde vás zastaví vojenská hlídka a zeptají se, odkud jste a kam jedete, někdy chtějí vidět i pas.
V Jordánsku existuje rozsáhlá silniční síť na velmi dobré úrovni, poplatky za použití dálnic se nevybírají. Hromadná městská doprava v našem pojetí v zemi neexistuje s výjimkou četných bílých mikrobusů pro přibližně 10 osob (tzv. servisů), jejichž řidiči bývají postrachem pro ostatní účastníky silničního provozu. Při jízdě v noci lze i na dálnici běžně potkat neosvětlené vozidlo jedoucí v protisměru stejně jako chodce či zvířata. Ve městech jezdí také levné taxíky jednotné žluté barvy s červenou SPZ. Jejich řidiči bývají ochotní, hovoří však pouze arabsky.
Spropitné, nebo-li baksheesh, je běžnou součást života na Blízkém východě, i když obyvatelé Jordánska na něj, na rozdíl od jiných okolních států, nekladou přílišný důraz. V lepších restauracích je většinou spropitné zahrnuto v konečné ceně (pohybuje se obvykle okolo 10%). Rovněž bývá zvykem dávat spropitné u jiných služeb – např. za odnos zavazadel do hotelového pokoje, za naložení zavazadel na pás na letišti, místním průvodcům u památek apod. Výše spropitného bývá okolo 500 filsů.
Restaurace, kterých je dostatečné množství, nabízejí většinou arabskou kuchyni s řadou teplých i studených předkrmů a typickými na rožni opékanými masy. Běžné a naprosto pro středoevropany vyhovující a nezávadné jsou zařízení typu “take away” s opékanými, smaženými nebo grilovanými kuřaty, hamburgery, šavermou (obdoba gyros). Existuje bohatá nabídka různých zeleninových salátů, které však z hygienických důvodů nedoporučujeme konzumovat jinde, než v lepších restauracích.
Pokud si vybíráte restauraci, pečlivě sledujte čistotu, jak vybavení, tak personálu. Platí, že pokud je restaurace plná místních nebo turistů, měla by být v pořádku. Dávejte si pozor na nápoje s ledem, čerstvé džusy, saláty a čerstvé ovoce. Pozorně si také všímejte kvality potravin, zejména masa a potravin rychle podléhajících zkáze, pokud je kupujete na tržišti. Vodu pijte pouze balenou a vždy zkontrolujte její uzávěr.
Při dodržování základních hygienických a bezpečnostních opatření je riziko nákazy nemocemi zcela minimální, prevencí je dodržování osobní hygieny, základních hygienických pravidel a vyhýbaní se rizikovým situacím, nepít vodu z neznámých zdrojů a pokud možno se vyhnout čerstvým potravinám, které nejsou umyté pitnou vodou.
Jordánská kuchyně je velmi podobná libanonské, což souvisí s geografickou polohou obou zemí. Hlavní jídlo se podává večer, a to dosti pozdě – většinou nikoliv dříve než v 8 či 9 hodin večer. Jedná se však o časově dosti náročnou záležitost, většinou spojenou s popíjením araqu (oblíbeného místního anýzového nápoje) a společenskou konverzací. Jinými slovy, jídlo bývá často společenskou záležitostí. Hlavní chod obvykle sestává z mnoha pokrmů (mezze), které jsou rozmístěny v miskách na stole. Stolující nabírají tyto pokrmy arabským chlebem. Maso se obvykle podává až ke konci jídla a konzumuje se stejným způsobem jako mezze – stolovníci se o něj dělí.
Po hlavní jídle se většinou pije káva a kouří vodní dýmka (narjileh). Mezi obvykle používané maso patří skopové nebo jehněčí, kuřecí, či hovězí maso. Vepřové se z náboženských důvodů nekonzumuje. Další často používané suroviny jsou lilky pro přípravu různých kaší, dále rýže, máta, cizrna a mnoho druhů koření, mezi jinými např.: summak, zátar, šafrán, kummun, apod. Hojně se používá různá zelenina – rajčata, olivy, petržel, apod. Známé jsou také arabské cukrovinky, které se vyznačují vysokým obsahem cukru a tuku. Jsou vyráběny v různých tvarech a chutích a prodávají se ve speciálních obchodech. Charakteristickou ingrediencí jsou pistáciové či jiné ořechy, dále datle, fíky, apod. Káva a čaj jsou velice oblíbené a rozšířené nápoje, jordánskou pohostinnost má návštěvník možnost poznat právě při příležitosti pozvání na čaj či kávu. Čaj je nabízen na různých místech – v obchodě při smlouvání, v hotelu v recepci, na trhu, apod. Čaj a káva jsou také hojně konzumovány v restauracích a čajovnách, asi tak jako u nás pivo. Pokud jde o kávu, prodává se ve speciálních obchodech, kde je možné si nechat vybraný druh (prodává se jich celá řada, jsou vystaveny v otevřených pytlích a je možné spatřit zkušené kupující, kterak mnou zrna v ruce či je koušou, aby ověřili kvalitu a chuť) umlít přímo v obchodě. Většinou se jednotlivé druhy liší intenzitou pražení a mají odlišnou barvu.
V Jordánsku, stejně jako v mnohých jiných arabských zemích, narazí turista na nebývalou přívětivost a vstřícnost místních obyvatel. Tento fakt má kořeny v dlouhodobém vývoji souvisejícím se životem v poušti – vždy platilo, že cizinci bylo poskytnuto v nehostinných podmínkách přístřeší a strava. Tento zvyk zde přetrval do současné doby a v podobě všeobecné přívětivosti a vstřícnosti se stal charakteristickou běžnou součástí jednání místních obyvatel. Návštěvník se proto běžně setká s pozváním na šálek čaje, či zájmem o zapředení rozhovoru. Pokud je to jenom trochu možné, měl by nabídku přijmout. Vytváří se tak skvělá příležitost jak proniknout mezi místní obyvatelstvo a seznámit se místním životem a zvyklostmi. Vhodné je revanžovat se malým dárkem, drobností (pohlednice, obrázek, ale i propiska apod.). Vyplatí se na cestu vybavit těmito předměty, protože zdejší lidé jsou velmi vděční a ocení je. V případě, že se dotyčnému nehodí přijmout pozvání, není rozhodně vhodné striktní a komisní odmítnutí, ale je na místě zdvořile se omluvit (např. únava, časová zaneprázdněnost). V žádném případě není nutné mít obavy z neznalosti jazyka – místní obyvatele potěší i úsměv či milé gesto. Velký dojem učiní znalost a použití základních arabských slov a frází. Vzhledem ke specifiku norem místní etikety se vyplatí dodržovat následující pokyny:
- Při fotografování lidí je vždy požádejte o svolení.
- Respektujte místní zvyklosti.
- Nenoste sporé, odvážné oblečení, příliš odhalující tělo.
- Na veřejnosti se nikdy nechovejte afektovaně, výstředně.
- Jednejte trpělivě, přátelsky a citlivě.
Velmi důležitým fenoménem je při nakupování smlouvání, zejména pak při nákupech na trhu. Smlouvání patří k nedílné součásti nákupu, jedná se o jakýsi rituál. Obchodník očekává, že kupující nebude souhlasit s deklarovanou cenou a je většinou připraven z této ceny slevit. Rozdíl mezi počáteční a finální cenou zboží, v závislosti na jeho povaze a charakteru, bývá někdy značný (někdy dokonce 1|2 původní ceny). Kupující musí udat jako cenu, kterou je ochoten zaplatit, částku o něco nižší, s tím, že postupným licitováním dojdou oba – kupující i prodejce ke kompromisu. Smlouvání bývá někdy velmi zdlouhavé, mnohdy je člověk překvapen na jak nízkou cenu je ochoten kupec přistoupit, aby zboží prodal. Otázkou je však skutečná hodnota výrobku. V zásadě však platí, že se jedná o zažitý zvyk a jeho nerespektování by se v krajním případě mohlo prodávajícího dotknout.
Pracovní doba: Obvyklá pracovní doba je od 9:00 do 17:00 s hodinovou pauzou kolem poledne. Maloobchody mají běžně otevřeno do 20:00. Úřady státní správy (ministerstva, policie…) naopak obvykle zavírají kolem 15:00 hod.